close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Lilie

13. října 2007 v 18:16 |  Kytice
Umřela panna v době jarních let,

jako když uschne mladé růže květ;

umřela panna, růže v poupěti -

škoda jí, škoda v zemi ležeti!



"Nedávejte mne ve vsi na hřbitov,

tam bývá nářek sirotků a vdov,

tam slzí hořkých mnoho plynulo:

srdéčko mé by hořem hynulo.



Pochovejte mne vpod zelený les,

tam na mém hrobě kvésti bude vřes;

ptáčkové mi tam budou zpívati:

srdéčko moje bude plesati."



Neminul ještě ani rok a den,

hrob její drobným vřesem povlečen;

nepřišlo ještě ani do tří let,

na jejím hrobě vzácný roste květ.



Lilie bílá - kdo ji uviděl,

každého divný pojal srdce žel;

lilie vonná - kdo ji pocítil,

v každém se touhy plamen roznítil.



"Hoj, moje chaso, vraného mi stroj!

Chce se mi na lov pod zelenou chvoj,

chce se mi na lov pod jedlový krov:

zdá mi se, dnes že vzácný bude lov!"



Halohou, halou! v chrtů poštěkot,

příkop nepříkop - hop! a plot neplot:

pán na vraníku napřaženou braň

a jako šipka před ním bílá laň.



"Halohou, halou! vzácná moje zvěř,

nespasí tebe pole ani keř!"

Zdviženo rámě, jež ji probije -

tu místo laňky - bílá lilie.



Pán na lilii hledí s údivem,

rámě mu kleslo, duch se tají v něm;

myslí a myslí - prsa dmou se výš,

vůní či touhou? Kdo mu rozumíš?



"Hoj sluho věrný, ku práci se měj:

tu lilii mi odtud vykopej;

v zahradě své chci tu lilii mít -

zdá mi se, bez ní že mi nelze být!



Hoj sluho věrný, důvěrníče můj,

tu lilii mi střez a opatruj,

opatruj mi ji pilně v den i noc -

divná, podivná k ní mě pudí moc!"



Opatroval ji jeden, druhý den;

pán její vnadou divně přeblažen.

Leč noci třetí, v plné luny svit,

pospíchá sluha pána probudit.



"Vstávej, pane můj, chyba v odkladě:

tvá lilie se vláčí po sadě;

pospěš, nemeškej, pravýť není čas:

tvá lilie si divný vede hlas!" -



"Životem vrátkým smutná živořím

co v poli rosa, co na řece dým:

jasně slunečný svitne paprslek -

rosa i pára, i můj zhyne věk!" -



"Nezhyne věk tvůj, tuť důvěru mám;

před sluncem jistou ochranu ti dám:

zdi pevné budou tvojí záštitou,

ač, duše milá, budeš chotí mou."



Vdala se za něj; blaze bydlila,

až i synáčka jemu povila.

Pán hody slaví, štěstí svého jist;

tu mu královský posel nese list.



"Můj věrný milý," tak mu píše král,

"chci, aby zejtra ke službě mi stál;

chci, aby přijel každý věrný lech,

potřeba velká - všeho doma nech."



Smutně se loučil s milou chotí svou,

jako by tušil svou nehodu zlou.

A když mi strážcem nelze býti tvým,

svou matku tobě strážcí zůstavím."



Špatně mu matka vůli plnila,

špatně manželku jeho střežila;

na nebi slunce - pobořena síň:

"Zhyň, paní noční! Zhyň, obludo, zhyň!"



Pán jede domů - dosti služby jest;

tu mu žalostná v ústrety jde věst:

"Tvé pacholátko již ti nežije

a po tvé paní - zvadlá lilie!" -



"Ó matko, matko, ty hadice zlá,

čím ublížila tobě žena má?

Otrávila jsi žití mého květ:

bodejž i tobě zčernal boží svět!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama