close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Holoubek

13. října 2007 v 18:08 |  Kytice
Okolo hřbitova

cesta úvozová;

šla tudy, plakala

mladá, hezká vdova.



Plakala, želela

pro svého manžela:

neb tudy naposled

jej doprovázela. -



Od bílého dvora

po zelené louce

jede pěkný panic,

péro na klobouce.



"Neplač, nenaříkej,

mladá, hezká vdovo,

škoda by tvých očí,

slyš rozumné slovo.



Neplač, nenaříkej,

vdovo, pěkná růže,

a když muž ti umřel,

vezmi mne za muže." -



Jeden den plakala,

druhý ticho minul,

třetího žel její

pomalu zahynul.



V témdni umrlého

z mysli vypustila:

než měsíc uplynul,

k svatbě šaty šila. -



Okolo hřbitova

veselejší cesta:

jedou tudy, jedou

ženich a nevěsta.



Byla svatba, byla

hlučná a veselá:

nevěsta v objetí

nového manžela.



Byla svatba, byla,

hudba pěkně hrála:

on ji k sobě vinul,

ona jen se smála. -



Směj se, směj, nevěsto,

pěkně ti to sluší:

nebožtík pod zemí,

ten má hluché uši!



Objímej milého,

netřeba se báti:

rakev dosti těsná -

ten se neobrátí!



Líbej si je, líbej,

ty žádané líce:

komus namíchala,

neobživne více! -



***



Běží časy, běží,

všecko sebou mění:

co nebylo, přijde,

co bývalo, není.



Běží časy, běží,

rok jako hodina;

jedno však nezmizí:

pevněť stojí vina.



Tři roky minuly,

co nebožtík leží;

na jeho pahorku

tráva roste svěží.



Na pahorku tráva,

u hlavy mu doubek,

na doubku sedává

běloučký holoubek.



Sedává, sedává,

přežalostně vrká:

každý, kdož uslyší,

srdce jemu puká.



Nepuká tak jiným,

jako jedné ženě:

s hlavy si rve vlasy,

volá uděšeně:



"Nehoukej, nevolej,

nehuč mi tak v uši:

tvá píseň ukrutná

probodá mi duši!



Nehoukej, nežaluj,

hlava se mi točí:

aneb mi zahoukej,

ať se mi rozskočí!" -



Teče voda, teče,

vlna vlnu stíhá

a mezi vlnami

bílý šat se míhá.



Tu vyplývá noha,

tam zas ruka bledá:

žena nešťastnice

hrobu sobě hledá! -



Vytáhli ji na břeh,

zahrabali skrytě,

kde cesty pěšiny

křižují se v žitě.



Nižádného hrobu

jí býti nemělo:

jen kámen veliký

tlačí její tělo.



Však nelze kamenu

tak těžko ležeti,

jako jí na jmenu

spočívá prokletí!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama